Já si vzpomÃnám, jak vždycky za mnou chodil můj syn a Å™Ãkal mi, že by si moc přál poÄÃtaÄ. Jenomže jak už to bývá, tak nÄ›kdy bohužel na tohle nejsou ani finance. My jsme s partnerem sice nebyli nejchudÅ¡Ã a mÄ›li jsme skvÄ›lé zamÄ›stnánÃ, ale vÅ¡ak vÃte, jak to nÄ›kdy v rodinách chodÃ, kde nejsou penÃze, tak tam si ÄlovÄ›k nemůže ani koupit nÄ›jaké lepÅ¡Ã zbožÃ, nÄ›jaké lepÅ¡Ã spotÅ™ebiÄe, které jsem zrovna potÅ™ebovala. Ale jelikož můj syn už nastupoval do páté tÅ™Ãdy a mÄ›l stále starý poÄÃtaÄ, který jsme mu dali, když nastupoval do prvnà tÅ™Ãdy, tak jsme si s partnerem Å™ekli, že možná už nastal ten správný Äas.
Takový ten Äas, kdy si jednoduÅ¡e syn už zasloužà nÄ›jaký lepÅ¡Ã poÄÃtaÄ, protože on navÃc také už mÄ›l elektronickou žákovskou knÞku, kterou mÄ›li už dávno. Také na poÄÃtaÄi, potÅ™ebovali znát různé vÄ›ci. DÄ›lali tam také domácà úkoly. Tak je potom logické, že syn bude chtÃt mÃt také nový poÄÃtaÄ, aby mohl také pracovat, aby jednoduÅ¡e syn nebyl vůbec pozadu za svými spolužáky. Kdyby syn byl pozadu za svými spolužáky, jenom kvůli tomu, že mu s partnerem nechceme koupit nový poÄÃtaÄ, tak bych z toho byla opravdu hodnÄ› neÅ¡Å¥astná. A také bych si toho vztahovala na sebe. Brala bych na sebe vÅ¡echnu vinu.
Proto si myslÃm, že lidé také musà pochopit, kdy je Äas na nový poÄÃtaÄ pro jejich dÃtÄ›. Neznamená to, že je vlastnÄ› budete podporovat v tom, že stále budou jenom sedÄ›t u poÄÃtaÄe. Tohle tedy rozhodnÄ› ne. Tady jde hlavnÄ› o jeho vzdÄ›lánà a také o syna. Také chci, aby syn nebyl outsider a také chci, aby syn mÄ›l vždycky to, co potÅ™ebuje do Å¡koly. Také samozÅ™ejmÄ›, co by si přál. Ale myslÃm si, že když dÃtÄ› bude mÃt vÅ¡echny potÅ™ebné vÄ›ci, které musà mÃt do Å¡koly, tak bude samozÅ™ejmÄ› Å¡Å¥astnÄ›jÅ¡Ã a nebude také vyÄnÃvat z kolektivu. Když dÃtÄ› vyÄnÃvá z kolektivu, tak je to vÄ›tÅ¡inou Å¡patné.Â