Hraní jako závislost

Na ÄlovÄ›ka působí hry velmi dobÅ™e, mají takový, Å™eknÄ›me, uklidňující vliv. ÄŒlovÄ›k si u nich psychicky odpoÄine. Pokud ovÅ¡em nehraje o velké Äástky. A to se bohužel stává velmi Äasto. Je to pak jeÅ¡tÄ› vůbec hra?  

Za Äasů komunistů byl hazard jednoznaÄnÄ› zakázán a také tvrdÄ› pronásledován a a trestán. HráÄi plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k niÄemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a zaÄalo peklo na zemi. Tedy pro nÄ›které hráÄe. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z nejvÄ›tší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtÄ›jí, jejich uÄené žvásty stejnÄ› fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte nÄ›koho závislého na Å¡achu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistÄ› napoÄítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí konÄit tÅ™eba pÅ™epadením nebo vraždou. PÅ™esto je pÅ™ece velmi nebezpeÄná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráÄi samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že dÄ›ti nemají obleÄení nebo jídlo, ale s každou korunou spÄ›chají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou Å¡el ihned k automatům. VÅ¡echno tam naházel a pak si chtÄ›l půjÄovat. Jenže už jej vÅ¡ichni znali, takže Å¡el domů bez penÄ›z. Jeho manželku a dÄ›ti živila jeho matka. Jak to skonÄilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozÅ™ejmÄ› nevyÅ™eší, protože kdo chce hrát, vždycky si nÄ›jakou tu cestiÄku najde. TÅ™eba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V tÄ›ch menších mÄ›stech urÄitÄ› ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případÄ› léÄit. Je to vÅ¡ak cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavnÄ› obrovsky pevnou vůli.